Dnes vydal Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku tiskovou zprávu č. 141/20 o rozsudku ve francouzské soudní věci C-663/18.
Soudní případ se týká dvou francouzských ředitelů společnosti, která ve Francii distribuovala CBD vape olej pro elektronické cigarety. CBD byl vyroben v České republice z legálních rostlin konopí a extrahován z celé rostlinné biomasy, včetně listů a květů konopí.
V rozsudku'Soudní dvůr konstatuje, že právo EU, zejména ustanovení o volném pohybu zboží mezi členskými státy EU (mezi něž patří Norsko a Švýcarsko), brání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná.
Soudní dvůr konstatuje, že ustanovení o volném pohybu zboží v rámci Unie (články 34 a 36 SFEU) jsou použitelná, neboť CBD dotčený v původním řízení nelze považovat za "omamnou látku".
Soudní dvůr připomíná, že pro vymezení pojmů "droga" nebo "omamná látka" se právo EU odvolává mimo jiné na dvě úmluvy OSN: Úmluvu o psychotropních látkách a Jednotnou úmluvu o omamných látkách. CBD však v první z nich není zmíněna, a i když je pravda, že doslovný výklad druhé z nich by mohl vést k jejímu zařazení mezi drogy, pokud se jedná o výtažek z konopí, takový výklad by byl v rozporu s obecným duchem této úmluvy a s jejím cílem chránit "zdraví a blaho lidstva". Soudní dvůr připomíná, že podle současného stavu vědeckých poznatků, které je třeba vzít v úvahu, se na rozdíl od tetrahydrokanabinolu (běžně nazývaného THC), dalšího kanabinoidu konopí, nezdá, že by sporné CBD mělo jakýkoli psychotropní účinek nebo škodlivý vliv na lidské zdraví.
Soudní dvůr dále konstatuje, že ustanovení o volném pohybu zboží brání místní právní úpravě. Zákaz uvádění CBD na trh představuje opatření s rovnocenným účinkem jako množstevní omezení dovozu, které zakazuje článek 34 SFEU. Soudní dvůr nicméně připomíná, že tato právní úprava může být odůvodněna některým z důvodů veřejného zájmu stanovených v článku 36 SFEU, jako je cíl ochrany veřejného zdraví, kterého se dovolává Francouzská republika, za předpokladu, že tato právní úprava je vhodná k zajištění dosažení tohoto cíle a nepřekračuje rámec toho, co je k jeho dosažení nezbytné.
Ačkoli toto poslední posouzení přísluší vnitrostátnímu soudu, Soudní dvůr v tomto ohledu poskytuje dva náhledy.
Poprvé poznamenává, že se zdá, že zákaz uvádění na trh by se nedotkl syntetického CBD, který by měl stejné vlastnosti jako sporný CBD a který by mohl být používán jako jeho náhražka.
Zadruhé Soudní dvůr připouští, že Francouzská republika skutečně nemusí prokázat, že nebezpečná vlastnost CBD je totožná s nebezpečnou vlastností některých omamných látek. Vnitrostátní soud však musí posoudit dostupné vědecké údaje, aby se ujistil, že se tvrzené skutečné riziko pro veřejné zdraví nejeví jako založené na čistě hypotetických úvahách.
Rozhodnutí o zákazu uvádění CBD na trh, které skutečně představuje nejpřísnější překážku obchodu s výrobky legálně vyráběnými a uváděnými na trh v jiných členských státech, lze přijmout pouze tehdy, pokud se toto riziko jeví jako dostatečně prokázané.
Francouzským orgánům se - jak jinak - nepodařilo prokázat, že by CBD představovalo riziko pro veřejné zdraví, a proto spor proti dvěma bývalým ředitelům francouzské společnosti prohrály.
Toto soudní rozhodnutí bude mít přednost ve všech členských státech EU.
Zdroje:
Curia.europa.eu (tisková zpráva a úplný rozsudek ve francouzštině).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. 2013, L 347, str. 608); nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671).
Úmluva OSN o psychotropních látkách, 1971, uzavřená ve Vídni dne 21. února 1971 Série smluv OSN, sv. 1019, č. 14956).
Jednotná úmluva Organizace spojených národů o omamných látkách, 1961, uzavřená v New Yorku dne 30. března 1961, ve znění protokolu z roku 1972 (Série smluv Organizace spojených národů, sv. 520, č. 7515).
